Naši partneři:

 

 

I v letošním roce bude pořízen videozáznam ze závodu. Je možné ho objednat u firmy

 

 

 

 

 

  

Než se dostanu k vlastnímu závodu, chci poděkovat všem, kteří se na jeho průběhu podíleli. Již loni se kolem této akce vytvořila nebývalá parta skvělých lidí, kteří naprosto nezištně dělají vše pro to, aby závod měl co nejlepší atmosféru, ať již jsou "na place", v kanceláři nebo na stopách. Letos se podařilo využít zkušeností z loňského roku a vše proběhlo až neuvěřitelně hladce a v pohodě. Takže moc děkuji!! Rád bych také poděkoval všem partnerům závodu, bez jejich finanční pomoci by akci takového rozsahu nešlo uspořádat. V neposlední řadě chci poděkovat své ženě Simoně, která se mnou již šestý rok ten "bláznivý kolotoč" připravuje a podruhé se zhostila nelehké funkce ředitelky závodu.

Jaký tedy vlastně byl letošní CACIT? Hodnocení nechávám na Vás ostatních, kteří jste se tento víkend na Dobříš dostali, ať již jako závodníci, členové doprovodu, diváci nebo členové pořadatelského týmu. Letos se přihlásilo 53 psovodů, po odhláškách 49, nakonec se z různých důvodů na start nedostavilo 10 dvojic a konečný počet startujících byl tedy 39. Nicméně, jednalo se o pole zajímavé i kvalitní, což pozdější průběh závodu dokázal. Nejpočetnějšími plemeny byli již tradičně němečtí a belgičtí ovčáci, ale na startu byli i rotwaileři, boxeři, dobrmani a velcí knírači (jak řekl Pavel Koman závod byl "bojem proti rasizmu mezi plemeny" :-) ). Poměrně početná byla i zahraniční účast, kromě České republiky startovali dvojice z Ruska, Slovenska a Jersey. Poslední zajímavostí, kterou bych rád uvedl, byl poměrně značný počet 11 účastníků, jejichž psi neměli ještě složenu zkoušku IPO 3, dle které závod probíhal. Někteří z nich ji nejen složili, ale prosadili se i v celkovém pořadí, ale o tom až dále.

Před popisem vlastního průběhu závodu bych rád zmínil kvalitu posuzování letošního týmu rozhodčích. Vláďa Košťál na stopách předvedl klasicky citlivé a zároveň přísné posouzení každého výkonu, nic mu neuniklo a bylo vidět, že má stopy v krvi. Po pár letech se na posouzení poslušností vrátil na CACIT Martin Pejša. Opět předvedl excelentní výkon (stejně jako při své minulé návštěvě) a prokázal, že patří ke špičce mezinárodních rozhodčích nejen u nás, ale i ve světě. Igor Lengvarský tentokrát posuzoval obrany a rád bych zde vyjádřil svůj názor, že mnozí naši rozhodčí by se od něj mohli něco přiučit. Jasně oddělil "zrno od plev", vše viděl, posoudil a ohodnotil, ale zároveň více postihoval nedostatky v bojovnosti, zákusech a celkovém projevu psa před drobnými chybami v ovladatelnosti. Nikdy se nestalo, že by pes, který sice vše odpracoval, ale jeho obrana "neměla šťávu", byl hodnocen stejně nebo i výše než zvíře s vrozenou bojovností a razancí, které udělá pár chyb v dohlídačkách nebo bočních doprovodech. Jak jsem uvedl, je to jen můj názor, ale jsem přesvědčen, že takto se obrany mají posuzovat.

K vysoké úrovni závodu určitě dopomohli také vynikající figuranti, z rovnocenné trojice si nakonec Igor Lengvarský vybral Josefa Kubce a Martina Kupku, náhradníkem pro tento rok byl Jaroslav Vyhnal (Igor měl zřejmě nedůvěru k Jardovu jménu :-) ). Stopy korektně a bezvadně po celé dva dni připravovali, pod vedením Břéti Ťujíka, pánové Karel Mošnička, Jindra Urban a Lukáš Ondemiška, který odvedl skvělou "práci" i pro zdar společenského večera.

V pátek proběhlo slavnostní zahájení a losování startovních čísel. Při slavnostním zahájení starosta Dobříše pan Jaroslav Melšpřislíbil, že celý víkend nebude pršet a světe div se, jako politik mluvil pravdu a za dva dni nespadla ani kapka (kéž by se od Vás, pane starosto, inspirovali i pánové ve vyšších politických sférách…). Z losování, jak už to bývá, měl někdo větší a jiný zase menší radost. V pátek po deváté se stadion vyprázdnil a v sobotu ráno mohlo vše začít. Už v šest hodin nastupovali první dvojice na stopy. Brzká ranní hodina svědčila vcelku dobrým výkonům a 87, 89 a 84 bodů položilo první trojici slušný základ pro dobrý výsledek. Na stadionu se začínalo v osm hodin a hned první dvojice, pan Lumír Růžička s Daytonou Durnitor a ruská závodnice Taťjana Smirnovová s dobrmanem Atoris Sheridano le Fano si odnesli z poslušnosti 86 a 89 bodů, což byl při bedlivém posuzování Martina Pejši, jehož oku nic neuniklo, velice slušný výkon. Ještě v první šestce jsme měli možnost vidět vynikající poslušnost a obranu Akilli Red Vixen, oceněnou 96 body (nejlepší poslušnost závodu) a 93 body. Z dalších sobotních výkonů odvedli na stadionu standardně kvalitní výkony v poslušnosti a obraně Miloslav Lebruška s Britem Vědusk a Jarmila Mária Pallot s novým psem Gille, shodně 90 a 88 bodů a pan Jaromír Vácha s Arrow Red Wixen, dvakrát 90 bodů. Na těchto disciplínách velice zaujal i bývalý úspěšný mládežník, pan Břetislav Klomínský s Jennifer Moravia Artex, který si po velice pěkných výkonech odnesl 90 a 94 bodů. Ze stop, které byly v průběhu soboty ovlivněny značně silným větrem, si nejlepší body dovezli Fugas z Fintickej cesty slovenského reprezentanta Matúše Baluna a Alexia Laperys Evy Beranové a to 92 a 91 bodů.

Sobotní posuzování skončilo kolem páté hodiny a všichni měli tak dostatek času se připravit na sobotní večer s rautem a hudbou. Příprava se ukázala jako skutečně kvalitní, účastníci se sešli v hospodě U formana ve Voznici opravdu v hojném počtu. Nejprve se všichni posilnili obsahem stolů s rautem a krátce poté, co DJ pustil první kusy, předvedl za potlesku zaplněného sálu skvělou etudu na téma Hříšný tanec Lukáš Ondemiška se svým smetákem. Jeho vystoupení zakrátko strhlo na parket i ostatní a bujará zábava probíhala skoro do dvou hodin v noci. Mohu-li soudit, všichni přítomní si to opravdu užili.

V neděli se opět v šest rozběhly stopy na loukách u Řitky a v osm hodin poslušnost a obrany na hřišti. V první šestce zaujal Biron Murat Vlaďky Mrázkové, který ke slušným 87 bodům na poslušnosti přidal 95 bodů za excelentní obranu (nebýt chybiček v bočních doprovodech, byla tato obrana určitě hodnocena ještě výše). Další nedělní výkony byly spíše průměrné, až poslední osmičce startujících zaujali Eva Beranová s Alexií Laperys (poslušnost 85, obrana 91 bodů) a především Matúš Balun s Fugasem z Fintickej cesty, 80 bodů za poslušnost (s nulou za vysílačku) a 95 bodů za nádhernou, chtivou a razantní obranu. Nebýt nepovedené vysílačky, mohla se letos hrát slovenská hymna pro vítěze. Tak, jak postupně docházely výsledky ze stop (vítr na stopách se pro neděli utišil), rýsovalo se konečné pořadí. Tvrzení, že "stopa dělá výsledek" se opět potvrdilo a čtyři celkově nejlepší si přivezli "z louky" vysoké hodnocení: Arrow Red Wixen Jaromíra Váchy 96 bodů (nejlepší stopa), Gille Jarmily Márie Pallot 95 bodů, Brit Vědusk Miloslava Lebrušky 94 bodů a Clark Plzeňský Teufel Radka Omelky 95 bodů. Výše uvedené výsledky znamenaly pro tyto dvojice první čtyři místa v celkovém pořadí. Pátý skončil Břetislav Klomínský s Jennifer Moravia Artex, který si celkovým součtem 270 bodů odnesl titul CACT pro nejlepšího německého ovčáka.

Celkově si myslím, že výkony na závodě byly letos v celku kvalitní, se spoustou nových zvířat, která se mezi ostřílenými matadory rozhodně neztratila.

Po skončení soutěže, před závěrečným ceremoniálem proběhla na stadionu tradiční Dogshow, tentokrát v režii Aleny Smolíkové, která tančila, házela disky, dávala rozhovory a podepisovala a zástupců dogfrisbee, kteří předvedli freestylové show, kde nejlepšího vybírali diváci a ukázkové finále disciplíny paralelní timetrial. Show, stejně jako celý závod, skvěle moderoval Pavel Koman ve spolupráci s Jakubem Štýbrem a Michalem Romanem.

Potom už nás čekal jen závěrečný nástup, ocenění nejlepších, hymna pro vítěze, loučení a cesta domů. Nevím, jak ostatní účastníci, ale já budu určitě na letošní CACIT dlouho v dobrém vzpomínat.

Na závěr jedna poznámka k zamyšlení:

 

Dlouho vedu s různými psovody diskusi o tom, zda je nebo není vhodná účast se špičkovým psem na takovém závodě. Mnozí zastávají názor, že každý závod je "kurvením psa" a tam, kde nejde o kvalifikaci, nestartují. V rámci sobotního večera jsem si na toto téma povídal s Igorem Lengvarským a zde tlumočím jeho názory na tuto věc. Igor tvrdí, že aby mohl trénovat, potřebuje, aby mu pes ukázal chyby a to není možné jinde než na závodě, proto si jednotlivé závody časuje a ve vhodnou dobu vyhledá závod kdekoliv a jede na něj, protože potřebuje se psem "udělat závod" pro jeho další vývoj. Tvrdí, že nevyzávoděný pes s minimem soutěžních zkušeností je stejný problém jako zvíře, které absolvuje závodů příliš mnoho. Za ideál považuje tak 5 - 7 vhodně rozložených závodů za rok. Jde sice pouze o názor jednoho člověka, ale jeho celoživotní výsledky na vrcholových akcích jsou tak přesvědčivé, že jsem považoval za vhodné jeho názor veřejně prezentovat.

 

 Mediální partneři: